Obliba kopretiny ji vysloužila pozornost šlechtitelů, a tak máme dnes šlechtěné kultivary, které nám zdobí zahrady. Kopretina velkokvětá vytvářírozvětvené stonky vysoké 50-100 cm. Má podlouhlé zubaté listy a kvete v první polovině července jednoduchými i plnými bílými květy. Šlechtěné kultivary jsou zvláště vhodné k řezu, ale na zahradě vyžadují naši péči. Rostliny mají rády úrodnou půdu na slunném stanovišti, pravidelnou zálivku, a na zimu přikrývku z chvojí. Nedaří se jim dlouho na jednom stanovišti, tak je musíme na jaře každé 2-3 roky vyrýt, trsy rozdělit a přesadit na jiné vhodné místo, které bylo důkladně prokypřeno a není čerstvě pohnojené organickými hnojivy. Během vegetace se doporučuje přihnojování tekutými hnojivy v zálivce. Množit je můžeme i řízkováním stonku, který by měl mít kousek podzemní dřevnaté části. Nejvíce jim to sluší, pokud je vysazená ve volné skupině a moc dobře vypadá i v kombinaci s jinak barevnými kultivary.
Kopretina šarlatová se lidově nazývá řimbaba. Vytváří štíhlé a nevětvené stonky jen 50 cm vysoké a kvete již v červnu růžovými nebo červenými jednoduchými a menšími květy. Také listy má jemnější, a i v období kdy není v květu působí velice dekorativně. Její listy jsou někdy napadány padlím, na které zabírá sirný postřik. Když rostliny po odkvětu seřízneme, vykvete nám začátkem podzimu ještě jednou. Sazenice se získávají dělením trsů po odkvětu. K dobrému zdravému růstu potřebují stejně kvalitní půdu jako velkokvěté rostliny, ale nemusí se tak často přesazovat, a proto se využívají v trvalkových záhonech v kombinaci s jinými trvalkami, například s kosatci.
Kopretinám se podobá tvarem i velikostí kamzičník. Kvete žlutě v dubnu a květnu a jeho přízemní listy jsou srdčitého tvaru. Daří se mu ve středně těžké půdě na slunci a s mírnou zálivkou. V horkých dnech uvítá mírné zastínění. Množí se dělením trsů po odkvětu. Na záhonu vypadá dobře s červenými botanickými tulipány.